Všechno je špatně. Všichni to ví, tatáž slova zná má babička, zná to můj otec, možná i domácí mazlíček, avšak dav je chtíč změn a nekoná? Vážně?
Dav, myšleno systémem života obyčejných, nijak kterak výrazně výjimečně vystupujících lidí, uvažuje o novém světě. O novém plánu žití. Koná? Nikoli. Nikdy nekonal a pakliže bude konat nadále činy, jež vytváří osoba ovce samotná, změna nenastane ani za milion let. Obyčejné hejno lidí avšak může na významu samo sobě dodat novou tvář. Zahodit falešnou masku, za již se sama odsuzuje, a dělat konečně správné.
Člověk si očividně, dle názorů na svět samotných, nikdy neuvědomuje, že až 95% lidí mezi námi žijící jsou právě uvažované ovce. Uvedu příklad.
Mládež. Opravdu? Mládež a tohle? Fuj. Dodám k tomu jediné - ze špatného kořenu nikdy nevyroste správný strom. Právě mládež jde nejvíce k nule. Ne od desíti k pěti. Od milionu k nule. Ano prosím hnusně, až tak. Zauvažujme nad aktuální situací dnešní mládeže, rozvětvíme si to a podíváme se na to podrobněji.
Osobně jsem se potkal s minimálním počtem, schopným spočítat na prstech jediné ruky, jež můžu považovat za povahově a názorově krásné. Ve škole dnešní "děti" tvoří dvě odlišné skupiny. Ty dobré a ty špatné. Ony jsou špatné obě, ale uvažujme v tomto momentu z pohledu "učitele". Dobrý žák, jež má skvělý prospěch, chování na úrovni svého věku, neodmlouvá a nekritizuje, je právě tím uvažovaným špatným No.1. Ten, z pohledu učitele, uvažován špatný je ještě horší. Neučí se, poflakuje se, na hodinách spí.
A toto je právě ten špatný kořen. Zkrášlení je jednoduchostí rovno facce. O tom příště.
Pakliže jsi chtíč změn, konej. Pakliže nekonáš - bůh ti žehnej, robote.
